Posledni den v Thajsku - cinska ctvrt

Nastal posledni den meho ctyrtydenniho pobytu Thajsku. Veci jsem si nechala na recepci hotelu a vyrazila na posledni misto v Bangkoku, ktere me zajimalo - do cinske ctvrti.
Opet jsem nasedla na lod a nechala se dovezt k molu c.5. V ulicich cinske ctvrti to zilo. Vsude byla spousta lidi a spousta stanku se vsim moznym. Podel ulice Yaowarat, ktera je tepnou ctvrti, byly rozvesene cervene lampiony. Cervena vladla i na stancich s cinskym zbozim. V tom mumraji bylo decela obtizne se prodirat. Hned na zacatku jsem si v bance vymenila 50 € a nakupni horecka mohla vypuknout. Tolik levnych veci. Nebylo to tak krasne a kvalitni zbozi jako v Chiang Mai, ale nakoupila jsem si nejake ty holcici sponky do vlasu, umelohmotne nausnice vsech barev (za neuveritelne ceny) a nejake cinske caje a tygri mast. Po ctvrte hodine jsem ten mumraj opustila a vydala se opet na Khaosan Rd., kde shopping pokracoval. Tentokrat jsem dokupovala nejake obleceni a umelectejsi suvenyry. Kdybych nemusela hlidat cas (v sedm mi jel aeroport expres), obrazela bych stanky snad jeste ted.
Vyzvedla jsem si batoh a vydala se cekat na autobus. Den predtim jsem si koupila jizdenku za 150 bahtu. Byla to pohodlnejsi a mene dobrodruzna cesta na letiste. Nechtelo se mi ale riskovat, ze sednu ana spatny autobus a nebo ztvrdnu v dopravni zacpe. A taxikum jsem se vyhybala jiz od zacatku.
V osm jsem dorazila na letiste, nechala si odbavit zavazadlo, ktere behem toho mesice nabralo 7 kg a sla utratit posledni bahty do duty free. Minutu pred pulnoci se letadlo spolednosti KLM i se mnou odlepilo od ranveje a me cekala 15 hodinova cesta do Ceska.

Opet v Bangkoku - prohlidka moderni ctvrti

Ctyri tydny utekly jako voda a ja jsem opet tam, odkud jsem vyjela - v Bangkoku. A tentokrat se mi jiz tohle mesto nezda tak priserne. Prece jen jsem si za te mesic zvykla na mistni zivot a nastrahy poulicnich "agentu", taxikaru a ridicu tuk-tuku.
A taky jsem byla odpocata. Nocni cesta autobusem z Phang Nga sice byla dlouha (11 hodin) a ne zrovna pohodlna, kdyz bylo sedadlo vedle me obsazene, ale byla klidna, protoze jsem jela mistni 1.tridou s luxusnim servisem a hlavne to nebyl jeden z tech vykradacskych autobusu. Hned po prijezdu do Phang Nga jsem si na nadrazi koupila jizdenku za 565 bahtu a po nastupu do autobusu na me cakala deka, piti a male obcerstveni. Kdybych hned na zacatku pobytu zvolila tuhle variantu a vse si zaridila na nadrazi sama, nemusela jsem resit neprijemne pocity z okradani. No jo, clovek se uci a pro priste jiz vim, jak to tu chodi.
Takze jsem dnes po seste rano dorazila na Jizni autobusovy terminal, odmitla vsechny taxikare a sedla na jeden z autobusu a nechala se za 16 bahtu vyklopit u Khaosan Rd. Prvni vytipovany guesthouse byl obsazeny, tak jsem se vydala ulici, ktera vede soubezne s Khaosan a vlezla do dalsiho relativne klidne vypadajiciho guesthousu. Tuptim se jmenuje. Tam meli volny pokoj za 450 bahtu. Ani ne za pul hodiny byl uklizeny a ja jsem si mohla dat konecne teplou sprchu a smyt ze sebe pot a necistotu, kterou jsem na sebe nachytala behem 24 hodin. V Phang Nga bylo ten posledni den takove horko, ze jsem byla hned durch spocena.
Bylo pul osme rano a ja jsem mela v planu se vydat lodi po rece do moderni ctvrti. Ale jeste chvili jsme se rozhodla si lehnout, protoze na me sla unava. Zbudila jsme se pred jedenactou a vyrazila na molo. Vzdalenost, kterou bych busem kvuli zacpam prekonavala asi hodinu jsem lodi zvladla asi za deset minut a jeste jsem si mohla z paluby lodi prohlednout mesto. Vystoupila jsem v miste, kteremu se rika evropska ctvrt (kvuli architekture) a sla hledat znamy Oriental Palace, coz je jeden z nejvyhlasenejsich hotelu. Opravdu krasna budova v kolonialnim stylu. A prepychova. Dvere mi otevrel portyr a s pratelskym usmevem me pozval dovnitr. I kdyz je to luxusni hotel, hodne turistu se tam denne prijde jen tak podivat. Do 18:30 zadny problem, pak by clovek mel mit odpovidajici obleceni.
Prosla jsem se prizemnimi halami s do detailu vymakanym designem. Najednou jsem si pripadala jako nekdy na konci 19. stoleti. Na stenach visely stare cernobile fotky clenu kralovske rodiny.Az na to jednou budu mit, tak si v Oriental Palace preji stravit par noci.
Nasledovala cesta na Skytrain, coz je vlak, ktery jede vysoko nad zemi mezi vyskovymi budovami. Nechala jsem se dopravit na konecnou zastavku national Stadium. Pobliz totiz stoji dum Jima Thompsona, Americana, ktery se proslavil vyrobou hedvabi v Thajsku. Jeho dum je ukazkou starych thajskych domu, kterych se jiz mnoho nezachovalo. Jim Thompson (1906-1967) vystudoval architekturu a behen druhe svetove valky se prihlasil dobrovolne do armady. Pote, co ukoncil vojenskou karieru, presidlil do Thajska, ktere si behem sveho pobytu v JV Asii zamiloval. V Ayutthayi rozmontoval sest starych domu a prenesl je do Bangkoku, kde je smontoval podle svych predstav dohromady. Je to opravdu krasny dum se spoustou cennych sberatelskych kousku. Reknu vam, ze tam by se mi libilo bydlet.
Pote, co se v roce 1967 Jim Thompson zahadne ztratil v malajske dzungli, byl dum prebudovan na muzeum. Je nekolik teorii, co se s nim stalo. Rika se, ze byl zabit, protoze byl tajnym agentem CIA. Rozhodne doporucuji navstevu tohoto domu. Clovek se od pruvodkyne hodne dozvi o tradicni architekture a stylu zivota. Za 100 bahtu to stoji.

Nasledovala cesta Skytrainem zpet. Tentokrat jsem vystoupila na Sala Daeng a prosla si vyhlasenou zonu Patpong (oblast s erotickymi sluzbami). Bylo pred sestou a trhovci vehementne chystali sve stanky a nocni bary se take pripravovaly na nadchazejici vecer. Misto me nezaujalo. Sice by nebylo od veci mit nejake fotky i z teto oblasti turistickeho yivota, ale byla jsem docela unavena a nechtelo se mi tam cekat az do vecera. Vydala jsem se ulici Silom a dosla k centralnimu molu. Pomalu se stmivalo a behem plavby po rece jsme se kochala pohledem na rozsvecujici se vyskove budovy a mesto.

Postrehy z Thajska

Rozhodla jsem se sem hodit nejake zajimavosti, kterych jsem si behem putovani vsimla.
1) Doprava: O doprave jsme sice jiz psala, ale ne o nejoblibenejsim dopravnim prostedku, coz je motorka. Na motorce tu totiz jezdi kazdy (krome Bangkoku). Uz mali skolaci maji svuj skutr. Prevazuji ty slabsi motorky. Casto je to dopravni prostedek doslova celou rodinu. Vcera jsem videla na slavnosti noveho cinskeho roku, jak na jednu motorku nasedla cela ctyrclenna rodina. Otec ridil, pred nim maly, asi petilety syn, za nim manzelka a za ni desetileta dcera! Bezny je obrazek toho, ze matka ridi a pred ni je male dite, ktere se sotva naucilo chodit. To by se u nas asi nesetkalo s pochopenim policistu. Navic, pochybuji, ze by to nekdo zvladl uridit.

2) Zobrazovane symboly: kral - buddha - Bob Marley a Che Guevara. To jsou nejcasteji zobrazovane symboly. Kral se tesi neuveritelne ucte a jeho fotografie v zivotni i nadzivotni velikosti je pred kazdou statni budovou a na branach u vjezdu do mest. Fotku krale maji napriklad i ridici MHD nad prednim sklem. Stejne jako fotku nektereho z mistnich vyznamnych buddhistickych mnichu. Socha buddhy je snad na kazdem kroku (hlavne v severnim a strednim Thajsku, na jihu je jiz patrna muslimska mensina). Kolikrat jsem mela pocit, ze tu maji vic buddhu, nez obyvatel.
Z nejakeho duvodu se Thajcum libi reggae (hlavne tady na jihu) a Bob Marley je castym motivem na trickach. Na nekterych mistnich je videt i podle vzhledu, ze tomuto hudebnimu a zivotnimu stylu fandi. Na severu jich nebylo tolik, ale na jihu nosi dost mladiku dlouhe vlasy.
A Che Guevara? Ten je popularni snad na celem svete. Neni tady tak castym motivem jako Bob Marley, ale setkala jsem se treba s nalepkou Che na domovni postovni schrance.

3) T.A.T.: neboli Thajska turisticka centrala. V pruvodci se pise, ze podava turistum informace o Thajsku, ubytovani, doprave...Co se ale v pruvodci nepise je, ze jsou to pekni vydridusi, kteri vam nabidnou jen to nejdrazsi a vubec vam nereknou o levnych alternativach. Napriklad v Chiang Mai jsem chtela vedet nejake informace, jak se dostat autobudem do Sukhotthaie. Vedela jsem, ze z autobusoveho nadrazi jedou nejake mistni busy, ktere by mely stat neco okolo 200 bahtu. Prijdu tam a oni hned, ze mi to zaridi, ze mi zaridi i ubytovani (to jsem nemela). Typek nekam volal a pak mi na kalkulacce ukazal sumu za dopravu a ubytovani an jednu noc 2500 bahtu! S diky jsem odmitla a naskledujici den si to zaridila sama. Dopravila jsem se tam za 220,- a ubytovani sehnala za 200 bahtu.

Navic T.A.T. ma po zemi roztrousene sve "agenty" kteri, kdyz zjisti, ze nemate nic zarizene, nahaneji vas do pobocky T.A.T. a jeste vam navykladaji pohadky o tom, jak se v hotelech, ktere nejsou pres centralu, krade a nevim, co jeste. Dokonce bych rekla, ze T.A.T. ma prsty v tom vykradani zavazadel behem nocnich dalkovych prejezdu autobusem, protoze na uctenkach z cestovek, ktere mi to zajistovali, byla znacka licence T.A.T.... Takze rada vsem: vsechny nabidky, ze vam T.A.T. neco zaridi (nebo osloveni poulicnich agentu hlavne v Bangkoku) odmitejte a jdete po vlastni ose. Radeji si zajdete koupit listek na autobus primo na autobusove nadrazi a hotel si zabookujte sami pres internet, nebo si jej nebookujte a jdete se tam rovnou ubytovat. V naproste vetsine pripadu, neni problem sehnat ubytovani bez rezervace (krome Phi Phi).

4) Thajske jidlo: abych pravdu rekla, thajska gastronomie me neoslovila. Ne kvuli palivosti, ale kvuli mistnim bylinam, ktere jsou pridavane do vetsiny jidel. Je to nejaky druh koryandru, nebo petrzele a mozna i ta citronova trava, proste tahle chut mi nesedla a tak jsem se omezila na objednavani smazenych nudli Padthai a smazene ryze. Polevky jsem zavrhla jiz po druhem pokusu a cizokrajne nazvy jidel take. Parkrat jsem jen tak ukazala prstem do jidelnicku a nevyplatilo se mi to.

Co se tyka jidla na ulici, tak to je vetsinou lahudka, kdyz vite, co si davate. Vynikajici jsou kureci, nebo veprove spizy nalozene v nejake omacce. Nikdy nezklame ovoce. Doslova si uzivam vodni melouny, ktere jsou tu velmi bezne stejne jako ananasy. Nejlepsi je shake z vodniho melounu, nebo manga, nebo "lassi" coz je shake s ovocem a jogurtem. Velmi osvezujici.

A naprostou delikatesou jsou thajske palacinky "rotee" s bananem a cokoladou. Zajimave je taky sledovat, jak je na ulici pripravuji. 

A kdyz chci nejake pecivo, obchod 7/11 to jisti. Tam se da vzdy sehnat neco pozivatelneho.

Celodenni vylet po zatoce Phang Nga

Vcera jsem o pul devate vyrazila na vylet clunem po zatoce Phang Nga. Za 800 bahtu jsem mela zajisteny program na cely den. Dodavka me a dalsi lidi vyzvedla u hotelu a zavezla k molu, odkud vyplouvaly cluny s dlouhou pridi na tyto organizovane vylety. Nejdrive jsme se projeli mangrovnikovym lesem, nas lodivod nam ukazal jeskyni Tham Lod, coz byl takovy prujezd pod skalou. Nasledovala plavba na otevreny zaliv plny skalnich ostruvku vyrustajicich z more. V nabidce mistni CK Mr. Kean Tour byl i celodenni program s canoingem, ale jednak to bylo drazsi (a ja uz musim setrit) a jednak jsem chtela fotit a na kanoi by to bylo trochu riskantni. Tak jsem alespon sledovala jine skupiny, jak se na kanoich projizdeji pod utesy.
Videli jsme jeskyni Thalu (dalsi prujezd pod skalou) a zamirili k ostrovu Hong. U dalsiho ostrova jsme zakotvili na miniplazi a s baterkami na hlave jsme se vydali prozkoumavat jeskyni Tham Kaew na jejimz konci jsme skvirami ve skale mohli videt ostrovni lagunu. Skoda, ze se tam dal nedalo dostat.
Nasledovalo pristani na ostrove Koh Panak, kde jsme dostali obed (objednala jsem si ryzi s kuretem) a meli jsme moznost se koupat a relaxovat. No, mala plaz byla dost neupravena, vubec jsme nemela chut lezt do vody. Byli jsme tam snad hodinu. Kdyby jsme misto toho byli hodinu u ostrova Jamese Bonda (Khao Ping Kan), bylo by mi to vic k uzitku. Misto toho jsme dostali dvacet minut, behem  kterych jsem stihla udelat par fotek sebe sama. Je to jedno z nejpropagovanejsich mist v oblasti a bylo tam pekne narvano. Kazdy se na plazi fotil a zavazel. Nastesti o kousek dal na slunecnem miste nikdo nebyl, takze jsem si udelala nejake fotky tam. Kdybych mela vic casu, sla bych se podivat ke skalni prurve, co byla za rohem a ja ji videla jen z more.
nasledovala cesta do muslimske rybarske vesnicky nalepene na skale Koh Panyee. Tam jsem se prosla ulici lemovanou stanky se suvenyry, koupila si tri predrazene pohledy z oblasti (ve meste jsem zadny nevidela), jeden za neuveritelnych 20 bahtu.
nasledovala cesta zpet k molu, behem niz nam nas pruvodce ukazal jakousi pomalovanou skalu, nic  svetoborneho a pak jeste Khao Marju, coz byla zarostla skala, jejiz vyznam mi neni moc znam.
Celkove to byl pekny vylet po zatoce, ale vseobecne mi u vsech zajezdu chybi vice informaci o mistni faune a flore, nebo nejake zajimavosti. V tomhle ohledu (i co se tyka kartografickeho zpracovani velmi zajimave oblasti) maji mistni co dohanet. Kdyby tak videli ty nase vymakane ceske mapy.
Misto toho pobiham po meste s dvema tuzkou nakreslenymi "mapami", ktere absolutne neodpovidaji zkutecnosti a kdybych byla bez nich, byla bych na tom stejne.

Kdyz jsem se vratila, zasla jsem si na tri km vzdaleny okraj mesta (Phang Nga je totiz oztahle podel ctyrproude silnice a nez dojdete z jedoho konce na druhy, potrebujete hodinu), kde jsem noc predtim objevila nekolikadenni slavnost u prilezitosti prichodu noveho cinskeho roku. Tak prece jen jsme se dockala. Byla to takova thajska podoba nasi poute s kolotoci, kulturnim vystoupenim, strelnicemi a stanky s jidlem. Vcera jsem jiz neodolala a jelikoz se muj zaludek zda se uklidnil, koupila jsem si grilovanou "makrelu" a ananas. Byla tam nabidka ruznych sladkosti, grilovaneho masa a dokonce i smazenych cervu a kobylek. Na to jsem ale odvahu nemela, prece jen jsem nechtela stravit noc na zachode, i kdyz je to pry vydatne na bilkoviny...Co me ale nejvice nadchlo, bylo guarapo, stava z cukrove trtiny, kterou tam  lisovali. Mnamka, kterou jsem si zamilovala predloni na Kube. Tady se to asi nejmenuje guarapo, ale chutna to stejne. Dala jsem si ho hned tu prvni noc. Potrebovala jsem doplnit cukr a tohle je vylozene cukrova bomba. Jen led jsem tentokrat radeji ozelila.

Druhy den na Phuketu a prejezd do Phang Nga

Druhy den jsem se vydala mistnim autobusem-dodavkou na projizdku ostrovem. Hlavnim cilem byla jedna z plazi. Po ceste jsem se ale zastavila u sochy dvou hrdinek, ktere v 18. stoleti odvratily utok Barmancu. Na mape je to vyznacene, jako ze je to nejaky velky monument, ale ve skutecnosti je to male sousosi uprostred kruhoveho objezdu. Kvuli doprave jsem se ani k nemu nedostala. Tak jsem udelala dve fotky na pamatku a sedla na dalsi dodavku a nechala se dovezt na plaz Kemala.
No, oproti Phi Phi nebo Railay to byla velmi prumerna, docela velka plaz. Kolem dokola rozestavena lehatka, restaurace a maserske stanky.Vic jak tri hodiny jsem se opekala na slunci a pak to zabalila a vratila se zpet do mesta.
Cely den jsme se citila trochu divne a vecer se dostavil cestovaltesky prujem. Uz jsem se pomalu tesila z toho, jak je muj zazivaci system silny. Takovy klistyr jsem jeste nazazila. Behem noci se mi kompletne vyprazdnila vsechna streva a ja jsem ted na endiaronu, ryzi a hektolitrech vody, protoze se rika, ze prujem se ma upit. Takze tu vcerejsi noc jsem vypila asi dva litry a dnes to dam na tri.
Nejvic me na tom stve, ze nemam tolik sily, abych prozkoumavala okoli. Dnes rano jsem se totiz presunula z Phuketu do hormate krajiny Phang Nga a pote, co jsem neuspesne hledala jednu z mistnich jeskyni (mapy tu vazne nemaji doresene), jsem sebou svihla o postel a odpocivala.
Tak doufam, ze zitra bude lip, protoze jsem si zaplatila celodenni vylet na clunu po zatoce Phang Nga a navstevu nekolika skalnatych ostrovu.

Cinsky novy rok

Tak jsem tri hodiny chodila mestem a hledala, kde ta oslava cinskeho noveho roku s draky bude a ono nic. Vsichni byli zalezli doma a asi to slavili v soukromi, nebo v nejakem kulturaku. Takze jsem sla o pulnoci spat.
Proto nikdo z mistnich o nicem nevedel.

Prejezd na Phuket

Po devate rano jsem opustila ostov Phi Phi a lodi se vydala na ostov Phuket, kde hodlam stravit minimalne dve noci. Behem plavby jsem si koupila za 50 bahtu odvoz minibusem k Thalang Guesthouse, ktery jsem si nasla na internetu a doufala jsem, ze bude jeden pokoj pro me volny (na e-mail mi nikdo nereagoval). Hotel je totiz ve stare mestske ctvrti, kde je spousta domu v sino-portugalskem stylu a zije tam pocetna cinska mensina. Dnes by se navic mel slavit prichod noveho cinskeho roku, tak jsem zvedava, jake, a jestli, oslavy budou.
Thalang Guesthouse v krasne budove v kolonialnim stylu byl vsak plne obsazeny. Recepcni me ale odkazal na D-Buk hotel kousek odtamtud, ktery pry vlastni stejna osoba a pokoje jsou za stejnou cenu 350 bahtu za noc.
Tam volno meli, tak jsem se ubytovala prozatim na dve noci (v planu mam i treti noc, ale uvidim, kolik toho tady stihnu a jestli si na mesto Phang Nga necham jednu nebo dve noci) a vyrazila do ulic obdivovat architekturu.
Stare mesto neni tak rozlehle a je tu spusta architektonickych skvostu. Objevila jsem On On hotel, kde ve filmu "Plaz" bydlel Richard (Leonardo di Caprio) predtim, nez s mapou a dvema Francouzi vyrazil hledat plaz. Vypada to, ze se dnes opravdu asi bude slavit cinsky novy rok, protoze vetsina obchodu je zavrenych a ulice jsou vyzdobeny cervenymi lampiony. V jednom cinskem chramu to bylo nacancane, tak vecer vyrazim opet do ulic.