Dva dny v Ayutthayi

Mam za sebou dalsi dva dny na dalsim miste. Ze Sukhotaie jsem se vcera presunula do Ayutthaye - dalsiho historicky a pamatkove zajimeveho mista. Historii se tu nebudu nejak do podrobna zabyvat. Kdysi to bylo centrum mocneho Aytthayskeho kralosvstvi (dokud jej nevyplenili v 17. stoleti Barmanci). Zbylo tu mnozstvi ruin starych chramu. Nejvyznamejsi je asi Wat Mahathat a Wat Phra Si Sanphet. Oba jsem vcera po ubytovani navstivila. Vic se mi libil ten druhy. Areal chramu se tremi dominantnimi chedi je vcelku pekne zachovaly. Me tam zastihl zapad slunce, coz bylo docela pusobive. A taky jsem mela moznost sledovat zajimavy fotoshooting. V rozvalinach tam mnisi pozovali houfu fotografu. Zajimalo by me, pri jake prilezitosti to foceni bylo. Fotografove meli vymyslenou scenu a mnisi jen delali, co bylo potreba. Taky jsem se pripojila k foceni.

Reknu vam, ze je tu priserne horko. Po chvili se vse na me lepi a po celem dni si pripadam (a nejen pripadam, ale i jsem) pekne zaprasena. Nasla jsem si guesthouse (Baan Suan) te levnejsi kategorie, coz mi vubec nevadi, stejne jsem vecne pryc na na prespani to bohate staci. Za 150 bahtu na noc mam pokojik s mekkou posteli a vetrakem na dalkove ovladani a velkou terasu. Zachod a sprcha jsou spolecne, ale vyuzivam je jen ja, protoze tu nikdo jiny neni. Uz se tesim, jak si dnes dam studenou sprchu. Tepla voda tam netece. To mi v tom horku ale vubec nevadi, alespon je to prijemne osvezujici.

Dnesni den jsem stravila vicemene cestovanim MHD. Mela jsem v planu se podivat do nedalekeho Bang Pa-In, kde je jeden z kralovskych palacu. Podle pruvodce by to melo byt nejakych 15 km jizne od mesta. Pred osmou rano jsem se vydala na autobus. Nekolikrat jsem se ptala, co jede do Bang Pa-In, vzdy mi ukazali, ze autobus prijede. Pak mi jedna pruvodci ukazala na autobus a ja nasedla. Jeste jsem se behem placeni za jidy pruvodci zeptala, zda to opravdu jede tam, kam chci. Ona, ze jo. Autobus ale misto na jih miril na zapad. Pomyslela jsem si, ze asi dela okruzni jizdu. Po hodine jizdy ale zastavil v mestecku Saen a ze je to konecna. No nic, tak jsem nasedla do pristaveneho autobusu a vyrazila zpet do Ayutthaye. O pul jedenacte jsem byla zase tam, odkud jsem vyrazela. Jizdne me stalo zanedbatelnych 26 bahtu, ale to horko me zacinalo stvat. Uvidela jsem autobus-dodavku a ridic mi kyvl na otazku, zda to opravdu jede do Bang Pa-In. I babky v autobuse rekly "chaj" (ano). Celou tu trictvrte hodinu, co jsme jeli smerem na jih, jsem sledovala silnicni ukazatele. Zdalo se, ze tentokrat jsem ve spravnem dopravnim prostredku. Ridic me vysadil kousek od palace a ja se vydala objevovat dalsi architektonicke krasy. Za 100 bahtu vstupneho jsem si prohledlka rozlehly areal palace, ktery i v soucasnosti kral vyuziva k ruznym banketum a po necele hodine zase nasedla na dodavku jedouci do Ayutthaye. Jinak tam totiz nebylo co videt. Nebo mozna bylo, ale tady v Thajsku nejak nefunguji informacni stanky, kde bych si mohla vzit plan mesta, a bloudit chaotickymi ulicemi se mi v tom parnu nechtelo. O pul treti jsem byla zase ve meste.
Abych pravdu rekla, uz mi ty chramy zacinaji lezt krkem. Jeste ze to putovani po chramech konci a pomalu zacina spis ta prirodni cast. Zitra rano se presouvam do Kanchanaburi, kde stoji znamy most pres reku Kwai a v patek bych jiz mela byt na jihu u more.